O pití a bytí

Za poslední dva tejdny jsem viděla celkem velký množství křivek alkoholních kopců. Některý z nich byly moje. Stalo se mi pár věcí, který trochu přehodnotily můj pohled na svět.
Přemejšlela jsem, jak velkou roli hraje alkohol v mým procesu zapomínání na problémy a s leknutím jsem zjistila, že tahle jeho role rozhodně není zanedbatelná.
Druhý lidi jsou zrcadlama nás samých. To je pravda.
"Ještě pivečko?" "Ale jo, slečno.."
Když si s váma všichni potýkají a začnou za vás platit, následujou dvě možnosti:

Po několika litrech piva se jako barmanka stáváte:
a) terčem sexuálních narážek a neobjektivního obdivu
b) vrbou

Ta druhá možnost je příjemnější. Alkohol odbourává zábrany a vy najednou čtete v člověku, co máte před sebou, jako v knížce. Nemusíte ho utěšovat ani mu oponovat. Stačí, když posloucháte. Jako by v dnešní společnosti byl chlast nejochotnějším a někdy i jediným prostředníkem mezi lidma v otázce vážnejch rozhovorů. Nikdo nikoho neposlouchá, hovory kloužou po povrchnu a bojí se jít pod slupku zažitejch vzorců chování. A to je dost smutný. Ve chvíli, kdy narazíte na problém, kterej vede k poskládání konkrétního člověka, se s vážnou tváří odvrátí a vy pochopíte, proč pije. Pochopíte i důvod, proč pijete vy. Což už tak příjemný není.

..akoby si veděla o čom hovoríš..

..a jakoby jsem věděla, co dělám.
Budim se sama od sebe v osm hodin nezávisle na tom, v kolik jsem šla spát, jím jedno jídlo denně, protože víc nestíhám, nosím přísný boty, mám kruhy pod očima a jsem permanentně naspeedovaná kafem, což ve výsledku způsobuje, že maketu proseminární práce napíšu ani ne za dvě hodiny a jsem s ní dokonce spokojená. Asi si ještě nějakou tu práci přidam.
Ale o tom jsem nechtěla psát.
Chtěla jsem psát o tom, že vlastně poslední dobou pořád na něco čekám. Dokud jsem věděla, na co, bylo to dobrý. Teď si tim nejsem tak úplně jistá. Asi čekám na nějakou změnu. Na TU VĚC. (Obecně)
A ona nepřichází.
Mimochodem, docházim poprvý v životě ke zjištění, že práce pohřbí tunu pochybností a (hlavně) volnýho času na přemejšlení. S tímhle poznatkem asi začnu bejt ambicióznější nebo co. Aspoň zatim, než příjde to něco, na co čekám.

Rozhod jsem se léčit lásku..

..léééékořicí.

No.. absint chutná podobně.

Ale začneme od začátku.
Včera.
Přijdu z práce, jsem trochu unavená. Najím se, přečtu si vlákno na ISu o tom, jaký jsme pomalý retardi a jdu si lehnout, pomyšlení na měkkou postel je tak lákavý.
22:45 volá Ondrejko.
"Čau lásko, co děláš?"
"Jsem v pyžamu a chystám se usnout.."
"Poď do Trojky, jsme tu všichni! Ho hooooo!"
"Tak jo."
Převleču se z pyžama a už sedím u stolečku a přede mnou stojí absinth. Voní. Společnost se postupně rozpouští a zabředává do stále divnějších témat. Z obligátní přípravy piva, kávy, sexu a deseti důvodů s kým ho mít či nemít se dostáváme k přátelství, to už přichází pán s pěveckejma partiturama, přisedává si a že prej jsem krásná. Jo, asi jako každá ženská, co zbyde v baru jako poslední. Bavíme se o Bohu.
Odcházíme, na Zelňáku bereme s O. do tašky novou dlažební kostku a v Lamplotě potkáváme další lidi.
Hej ženská, nechtěla bys vstoupit do našeho šovinistickýho kroužku?
Aha.

A zrovna tyhle setkávání mám na Brně tak strašně ráda.
Na zdraví!

Brno hořkosladké a knihovnické

Mám se dobře. Fouká studenej vítr, mrznou mi uši a různě posedávám.
Včerejšek jsem strávila v nepochopitelně dobrej náladě zavřená v knihovně a poslouchajíc tuberkulózní kašel slečny sedící přes uličku, kterej mi vytrvale znemožňoval se soustředit na psaní formální analýzy obrazu Vidění sv. Rozálie. Konečnej čistej čas psaní práce: 2 hodiny.
..Večer jsme šli (skoro po tejdnu!) s Ondrejkom do hospody. (za odměnu)
Dneska jsem se šla učit na zápočťák, ale na křižovatce před FF mě zastihla SMSka od Terky, jestli prej NÁHODOU nejsem v Krmítku nebo v Domečku. Stačí říct, žádnej problém, na svařenej švestkovej džus si najdu čas vždycky. Zvlášť když se mám učit. Asi nemusím podotýkat, že do knihovny jsem nedorazila. Od třech do šesti jsme s Jůlinkou vysedávaly ve Trojce, otráveně vzdychaly, vyměňovaly si pohledy s kolouškama a srnečkama za barem :) a zabejvaly se antickým uměním. -Ejhle, nejen knihovnou živ je povaleč!- a pak jsem usnula při sledování baletu. Sladký víno, sladká ignorace různých druhů umění - sladký toť život uměnovědce.

Vaše jabko ve vaně (autorem příměry je Chik, s výzvama na ukázání parafráze k výše uvedeného se prosím obracejte na jeho osobu). :))