V Brně se vaří kafe a v Budějcích povidla
..a já mám z obojího radost, protože obojí nádherně voní. Skoro jako nová knížka, časopis plnej fotek nebo cukrárna po ránu.
Nebo sušárna máty ve vesnici na břehu Atlantiku, která mě nenápadně připravila na cestu změny. Zbavila mě imaginárních závazků a já jsem zase o trochu víc dítětem. Cítím se být moc mladá na kompromisy a stereotypy, proto odcházím a taky proto o pár dní pozdějc tančím na mramorový podlaze ve výklenku obloženým onyxem, mluvím potichu a poslouchám Jaroslava Ježka.
Začíná podzim a určitě bude krásnej. A válka snad ještě chvíli počká.
posted by zu´s cells @ 20:09
5 Comments:
bude krásný Zuzanko...budeme se courat listím a mrkat v dešti a pozdně sbírat... a vonět povidlovým kafím
konečně!
(nejak si me naladila na takovou tu peknou naladu- musim zmenit atmosferu svyho vlastniho blogu:-*)
Petak
Tvůj blog a tvoje příspěvky jsou strašně parádní. Máš hodně podobnou duší jako já. Duši a vypadá to, že i život. Fandím ti, protože fandím sobě. Jsem asi víc egoistická než jsem si o sobě doposud myslela.
Hmm a v profilu vidím, že posloucháme stejnou hudbu, čteme stejné knížky a líbí se nám stejné filmy. Kdybys byla kluk, požádala bych tě o ruku ještě dneska. Škoda.
(:
Okomentovat
<< Home