Vít Kremlička: Houba

ač stěží k uvěření publiku

leckteří lidé houby jedí, znají a vědí, jsou úpln

ou houbovou akademií. houbám na lidech nezáleží, v kli

du si rostou a poskytují příbytek rozmanité havěti. chudáci ho

uby! pořád je někdo jí, anebo žere. mohli byste se někdy chovat k hou

bám slušně, ne

jenom jako ke

žrádlu, tzn. vz

pomenout na n

ě, vzít je troch

u vážně, občas

je zalít, necha

t na pokoji, ne

dělat jim sme

tiště a randá

l v lese –

– apod.

A2 36/2006

pro a proti

no vida, pochybovačnost - a to ti stačí dvě piva a becherovka v baru, kterej nebyl a už ani nebude?

..a tak uvažuju, že je fakt špatný šlapat po knihách..
a že v Budějcích je to fakt všechno mrtvý - jo, byla by výzva porodit trochu kulturního života pro to město, ale.. ale ne, asi by o něj nikdo nestál..
a taky si říkám, že nikdy nebudu doma tam, kde "se ptám obrovskýho slunce, kde bylo celou noc". ani tam, kde slunce prosvítá skrze trochu zaprášený, ale zato obrovský okno funkcionalistický kavárny -bože, jak já miluju tohle město - má všechno, co od města chci - proudění lidí, myšlenek a vůní, melancholii, život, smrt, změnu i poklidný plynutí času. Je mi z toho trochu smutno, ale zároveň si dobře uvědomuju, že TADY není moje místo.
Slunce se mi totiž líp pozoruje, když prosvítá skrze mlhu a když přináší teplo do míst, kde je většinu roku zima. A tam bych jednou chtěla žít. S Ním.