..akoby si veděla o čom hovoríš..

..a jakoby jsem věděla, co dělám.
Budim se sama od sebe v osm hodin nezávisle na tom, v kolik jsem šla spát, jím jedno jídlo denně, protože víc nestíhám, nosím přísný boty, mám kruhy pod očima a jsem permanentně naspeedovaná kafem, což ve výsledku způsobuje, že maketu proseminární práce napíšu ani ne za dvě hodiny a jsem s ní dokonce spokojená. Asi si ještě nějakou tu práci přidam.
Ale o tom jsem nechtěla psát.
Chtěla jsem psát o tom, že vlastně poslední dobou pořád na něco čekám. Dokud jsem věděla, na co, bylo to dobrý. Teď si tim nejsem tak úplně jistá. Asi čekám na nějakou změnu. Na TU VĚC. (Obecně)
A ona nepřichází.
Mimochodem, docházim poprvý v životě ke zjištění, že práce pohřbí tunu pochybností a (hlavně) volnýho času na přemejšlení. S tímhle poznatkem asi začnu bejt ambicióznější nebo co. Aspoň zatim, než příjde to něco, na co čekám.