Rozhod jsem se léčit lásku..

..léééékořicí.

No.. absint chutná podobně.

Ale začneme od začátku.
Včera.
Přijdu z práce, jsem trochu unavená. Najím se, přečtu si vlákno na ISu o tom, jaký jsme pomalý retardi a jdu si lehnout, pomyšlení na měkkou postel je tak lákavý.
22:45 volá Ondrejko.
"Čau lásko, co děláš?"
"Jsem v pyžamu a chystám se usnout.."
"Poď do Trojky, jsme tu všichni! Ho hooooo!"
"Tak jo."
Převleču se z pyžama a už sedím u stolečku a přede mnou stojí absinth. Voní. Společnost se postupně rozpouští a zabředává do stále divnějších témat. Z obligátní přípravy piva, kávy, sexu a deseti důvodů s kým ho mít či nemít se dostáváme k přátelství, to už přichází pán s pěveckejma partiturama, přisedává si a že prej jsem krásná. Jo, asi jako každá ženská, co zbyde v baru jako poslední. Bavíme se o Bohu.
Odcházíme, na Zelňáku bereme s O. do tašky novou dlažební kostku a v Lamplotě potkáváme další lidi.
Hej ženská, nechtěla bys vstoupit do našeho šovinistickýho kroužku?
Aha.

A zrovna tyhle setkávání mám na Brně tak strašně ráda.
Na zdraví!