O snech a o sněhu

Viděla jsem, jak bloudím lesem. Některý stromy ležely mrtvý ve sněhu, jiný stály a čekaly, až na ně dojde. Zakopávala jsem o kmeny, brodila se zmrzlejma keříkama borůvek a strašně mě studily nohy. Viděla jsem, jak ze sněhu vedle stromků vykukujou paví péra. Přece je tu život, pohyb, barvy. Běžela jsem k tý naději. Vzala jsem do ruky jeden brk a pohladila ho. Přesně v tu chvíli zešedl a proměnil se v popel, prach. Podívala jsem se pod nohy. Ten páv byl mrtvej.
Utíkala jsem, bála jsem se smrti. Nedošlo mi, že je všude kolem. A hlavně, že Jí nikdy neuteču.
A pak jsem se probudila. ..měla jsem na tváři zaschlý slzy.