O pití a bytí

Za poslední dva tejdny jsem viděla celkem velký množství křivek alkoholních kopců. Některý z nich byly moje. Stalo se mi pár věcí, který trochu přehodnotily můj pohled na svět.
Přemejšlela jsem, jak velkou roli hraje alkohol v mým procesu zapomínání na problémy a s leknutím jsem zjistila, že tahle jeho role rozhodně není zanedbatelná.
Druhý lidi jsou zrcadlama nás samých. To je pravda.
"Ještě pivečko?" "Ale jo, slečno.."
Když si s váma všichni potýkají a začnou za vás platit, následujou dvě možnosti:

Po několika litrech piva se jako barmanka stáváte:
a) terčem sexuálních narážek a neobjektivního obdivu
b) vrbou

Ta druhá možnost je příjemnější. Alkohol odbourává zábrany a vy najednou čtete v člověku, co máte před sebou, jako v knížce. Nemusíte ho utěšovat ani mu oponovat. Stačí, když posloucháte. Jako by v dnešní společnosti byl chlast nejochotnějším a někdy i jediným prostředníkem mezi lidma v otázce vážnejch rozhovorů. Nikdo nikoho neposlouchá, hovory kloužou po povrchnu a bojí se jít pod slupku zažitejch vzorců chování. A to je dost smutný. Ve chvíli, kdy narazíte na problém, kterej vede k poskládání konkrétního člověka, se s vážnou tváří odvrátí a vy pochopíte, proč pije. Pochopíte i důvod, proč pijete vy. Což už tak příjemný není.