Poznej, co si myslím

Byli jsme na filmu Sestra.Je to jeden z mála v dnešní době vznikajících filmů, co nutí diváka přemejšlet nad sebou, nad svým vnitřkem, nad pocitama lidí kolem, nad obrazama, co občas potká zrovna ve chvíli, kdy by je nečekal.
Kouká se do zrcadla a vidí cizí lidi. Má v sobě zmatek, nejspíš se ani nepoznává.
Miluje bez toho, aby vlastnil - ale láska je křehká, opouští ho a cit mu nechává jako pachuť kocoviny. Drží se na jazyku jako povlak, nevyřčenej. Ne proto, že by ho neuměl vykřičet do světa, ale proto, že už by ho nikdo neposlouchal.
Bloudí.

Je to zvláštní, když po filmu nemůžete mluvit, nevíte, co si myslet a přitom jste zasažený. Nestává se to tak často.