Dodatek

Trávím hodinu čekáním v rychlíku přistaveném na koleji 5K a začínám chápat lidi, co pracují v tomhle technickém skanzenu na kolečkách. Kupé má prosezené sedačky. Otvírám jeden nejmenovaný časopis. Str-31-Na trati. Staršího Slováka se slivovicovým dechem, co na mě mrká mezi balením cigaret, se už neleknu. Rozjíždíme se. Dochází mi, že ten zvuk pražců mě vlastně celkem uklidňuje.

Nostalgie ledového deště

Podzim. Období, které každý srpen proklínám a každý prosinec volám zpátky. Někde mezitím s promočenýma botama a červeným nosem propadám nostalgii, poslouchám Edith Piaf a Lenku Dusilovou a přemýšlím o obrazech, co se mi tvoří v hlavě. Zavřu oči a potápím se do světa fantazie. Nechci být viděna ani slyšena. Na chvíli sama. Mezi světy.

foto: www.continuo.cz

Osudná jízda na trase Praha-České Budějovice,

kterou všechno končí. Z lásky se stane chtíč, ze štěstí smutek, z lidí bezcharakterní svině a z radosti bolest. Stačí když sedíte v hledišti. Tohle není o drogách, sexu ani o halucinacích. Tohle je o lidech. A ta slza, co mi skápla do klína, opravdu není moje.

„Pak už jen zíral na poslední zrcadlový výjev. Stál tam a během několika vteřin zestárl, zrohovatěl, zešedl a zlomil se. Nakonec se celá místnost koupelny odrážela v zrcadle a uprostřed v rovině nosu viselo jedno jediné oko, bez víčka, bez řas, nemrkalo, jen se zařezávalo do jeho pohledu, podmaňovalo si ho, pohlcovalo. Bez odporu se ponořil do tyrkysově temné hlubiny a padal bez možnosti se o něco zachytit. Ztratil se.“

mimochodem..

..už jste viděli tyhle nové české celebrity?
..a slyšeli jejich skvělý Pro-tebe-song?

..Tak to napravte. Budete je milovat, hošánky slaďoučký. Jako já. Jen moje bránice je nesnáší.