Hodonín a ještě dál

Co s načatým večerem?
Odjet na přehlídku hodonínské experimentální hudby Juni Alles.

Pro začátek navštívit dokonale umělý květinářství, koupit klukům syntetický karafiáty do klop sak, který se v létě nenosí, a zajít do vinotéky, to aby cesta ubíhala.

Morbidní religionisticko-zeměpisná hra s křížema a vínem se osvědčila natolik, že když jsme o pár hodin pozdějc vypadli z autobusu, byli jsme nuceni omezit kuřácký choutky kvůli přílišný hybnosti skočnejch filtrů.
i. dorazil se stříkacíma pistolkama a historie se opakovala v pěti, deseti i dvaceti letech.
Hudební stránka věci byla z mojí strany lehce poznamenaná zvláštním stavem mysli, do kterýho jsem vplula nebo spíš byla zatažená experimentální hudební vlnou, alkoholem a světlem stroboskopu. Konkrétní zážitky: Petr Baskytara Bartoš hrající na blíže nespecifikovaný množství basových kytar s rukou v sádře, Václav Stratil a jeho Kapela se sjela v hustým oparu, Jánovo afterparty a afterafterparty v nonstopu.
Cesta zpátky: 5:15 - prospaná.
Návrat: 6:25 - hlad.
Doma: 7:00 - absence peřiny.
Probuzení: 15:30 - Všechno nejlepší k narozeninám. Cože? Já tě vzbudila? Ty vole.

nohodort a ti druzí

Série absurdních brněnských party vyústila v oslavu narozenin i. a mých.

photo by fuckmy.rajce.net

Správná hospodyňka pro flašku vína i přes ulici skočí, aby jí pak mohli zavřít do pokoje, zavázat oči, obdarovat umělou nohou a usednout k prostřenej tabuli na rozprostřenej billboard rádia Impuls, kterej společně nikoliv ukradli, ale našli.
Tohle je ta věc, kterou mám ráda na lidech kolem sebe - hra - nereálná noha figuríny uprostřed dortu, růžová čepička, nafukovací zvířátka, stříkací pistolky, umělý karafiáty a šňupání cukru krystal.
Dík.