V Brně se vaří kafe a v Budějcích povidla

..a já mám z obojího radost, protože obojí nádherně voní. Skoro jako nová knížka, časopis plnej fotek nebo cukrárna po ránu.
Nebo sušárna máty ve vesnici na břehu Atlantiku, která mě nenápadně připravila na cestu změny. Zbavila mě imaginárních závazků a já jsem zase o trochu víc dítětem. Cítím se být moc mladá na kompromisy a stereotypy, proto odcházím a taky proto o pár dní pozdějc tančím na mramorový podlaze ve výklenku obloženým onyxem, mluvím potichu a poslouchám Jaroslava Ježka.
Začíná podzim a určitě bude krásnej. A válka snad ještě chvíli počká.