!

!!!

5:57

Ještě nikdy jsem nejela posledním nočním autobusem.
Půlka lidí smrděla jako smrtící koktejly piva a lihovin, zbytek zíval - asi jeli do práce - a já si zpívala Pingu hop.
Šli jsme ke Q. na čaj.
photo by [Chiki]

Re:

Realita.

Je pozdě.
TEĎ už neexistuje.

Možná někde mimo.

ALE

"Máte přehled, skvěle napsanou semestrální práci, obhajoba také velmi precizní, ALE dnešní den má nějakou špatnou zkoušecí karmu. Rádi vás uvidíme příště, slečno Balounová."

Takhle to prej chodí. A já kráva zapomněla, že už mi to někdo říkal.
Zadupou mě do země ještě dřív, než se do ní stačím zahrabat.

..

NA VŠECHNO SE MŮŽU VYSRAT
ale na tebe ne
ne, na tebe ne
ne; ne, ne, ne, ne!

Na všechno se můžu vysrat
jenom na tebe ne
protože ty sereš na mne
protože ty sereš na mne

(J. H. Krchovský: Mladost – radost…)

Švédský stůl

(foto: www.ndbrno.cz)

Švédský stůl, to je tragédie z plastikového tácku, tragédie o třech chodech a taky dokonale cynický uzený losos, hloupoučky roztomilá likérová špička a rytíř z veky, který má místo hlavy ančovičku.
Dovedete si představit eskymákovu masturbaci, zákusek líbající se s jednohubkou nebo mluvící staženou lasičku? Pokud ano, gratuluju - pokud ne, zajděte do divadla, nevěřte obrům - sežerou vás - a taky nechtějte rozsekat porcovanou rybu, když už to udělali jiní.

Švédský stůl, Brno - divadlo Reduta, 15/1/07

"..potřebuju pít víc než si myslíš. Abych byl někým jiným, abych byl sám sebou."

..Přemýšlíte někdy o tom, kdo vlastně jste, když jste sami sebou? Jestli jste ve skutečnosti uřvaný a požitkářský spratci, malý děti s velkejma očima nebo melancholici, pro který je svět kolem jenom neskutečně silnej mechanismus na hořkosladký slzy?
Taky se tak strašně rádi hrabete ve svejch náladách, zvlášť když máte na uších sluchátka? Možná to tak mám jenom já. Ale co.

Když poslouchám soundtrack z DeathProof, spadám do skupinky divokejch hyperaktivních dětí, se kterejma si rodiče zatraceně užijou. Baby, it´s so easy! I don´t care.
Vykloním se z okna a zařvu na kolemjdoucí jedinou větu, kterou umím ve francouzštině. Za chvíli už vyhazuju z apartmánu nadržený černochy. Jo, je to fakt lehký. Sice nejsem z Francie, ale z tohodle nic nebude, zlato.

Když poslouchám DVA, jsem krásná malá holčička s blonďatýma copánkama. Mám strašně ráda, když mě někdo hladí po vlasech. Usínám, jsem šťastná. Běhám po rozkvetlý louce, mám na sobě šaty, co mi šila babička. Mám ráda léto. A ráda si hraju s tím velkým barevným míčem. A taky miluju, když můžu chodit bosa. A.. ..a.. mami?

Když poslouchám novou PJ Harvey, mám pocit, že tý krásy kolem je moc. Zavírám oči a promítám si vymyšlený příběhy, okamžiky štěstí a dotyky lásky, která se ztratila někde po cestě. A najednou je mi tak nějak smutno. Ale slzy, co mi tečou, chutnaj sladce.

s m v i

Znáte ten pocit, kdy vás něco vrátí do minulosti?
Tím líp, když je to úplná kravina.
Střih.
Sedím s M. v Literce u stolu s tajnou zásuvkou plnou nechutnejch pokladů jako dřív každý úterý, houpem se na vratkejch židlích s básničkama a řešíme věci, kterejm jsme se dřív chtě nechtě smály. Na stole stojí kakao. Je to dávno, co jsem se sem bála chodit sama. Je to dávno, co jsem přemejšlela, co si dám. Girl, you´ll be a woman soon.
Jenom to Jaro je najednou o něco kyselejší. Asi už jsme velký, ale dospělý nebudem nikdy. Aspoň ne v těhle čtyřech zdech. Možná ani v tomhle městě.
Tyhle fotky s tím souvisí. Nic nekup a uteč. H&M - jasná volba. Při tomhle focení nezemřelo ani jedno zvíře.
Když jsme se s M. loučily, byla už tma. V ruce prázdný krabičky od cukroví a v hlavě melancholický pocity. Domů jsme jely stejným směrem, ale s jiným cílem. Kameňák/Brno - Londýn.