Je ve mě.
V noci se mi žije o něco líp, toho už jsem si všimla. S létem přichází chlad večera s dohrou prázdninové horkosti. Letošní léto začalo už před pár týdny, zmítám se mezi prospanými dny a probělými nocemi, bolí mě hlava, na ostrém sluníčku a dlažbě města se mi dělá špatně od žaludku, ale možná zrovna tyhle pocity chvilkové slabosti mi dělají tak strašně dobře.
Chodím bosá po zahradě a sbírám lesní jahody (možná si říkáte, že mě ta buranská utopie přejde, ale kdy???), mám hlavu plnou nápadů, dokonce občas seberu síly k jejich realizaci.
Možná jsem konečně šťastná, možná si sobecky užívám dočasného pocitu relativní nezávislosti a možná mi něco přidávají do jídla. No a co.