hledač-sběrač-lamač

Střih - retrospektivní záběr, dole nápis "o týden dříve..".
Pak detail na vinětu griotky Božkov, kamera připevněná na nákupní košík supermarketu Kaufland - vzpomínky na nejtvrdší punkovou (post)pubertu se vracejí jako vize brzkého konce světa v záplavě bublinek šampusu Imperial Club.
"Vím, co jím. Nevím, co udělám." Dalí měl vždycky pravdu.
Střih.
Ruka s flaškou vína nad popelnicí. "Jestli to nechcete, vyhodim to."
Řev (chceme).
Osudnej klub: Pivní bodyshot, nová forma.
Kultovní klub: "Pane Bože, já bych tě lízal!"
Auto: Stejná sestava jako minule, jsme na tom líp. Stárnem.

Poučení: Vymejvání mozku přestává fungovat ve chvíli, kdy už neni co vymejvat.
Amen.

Hormonální akvárium

Festival Jeden svět je tu od toho, aby otevíral oči tam, kde je všichni zavíráme. Mechanickej pomeranč dnešní doby.
Tenhle film je trochu jinej. Řeší věci, co se dotýkají vás i mě, ne někde daleko v Africe, tady a teď. Nesrovnává vyžraný ropný magnáty s lidma bojujícíma každej den o přežití. Jde rovnou k věci. S vtipem, zajímavou kamerou, mrazením v zádech, snad i lehkýma výčitkama svědomí.
Jediný, o čem mě celej festival nutí přemejšlet, je, jaký procento diváků nějak změní svůj styl uvažování a taky jestli ho změnim já. Možná trochu jo.

..

"Ona strašně kouří."
"Nekouřim."
"Kouříš."
"Se podívej na sebe."
"Jo, jenomže já kouřim jako hovado."

Aha.(foto: bílá tečka na RŮŽOVÉM pozadí)