Brno poetické

http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10178281363-brno-poeticke/30829535030.html

Brno poetické, Brno vonící po kávě, Brno se zatočenou hlavou, Brno společenské, Brno studentské.
Mít dvě doma má tu výhodu, že se do obou domovů vracíte rádi. Máte dva paralelní životy a s napětím čekáte na chvíli, kdy se spojí a vy přestanete být schizofrenní. Jak mě znají v Brně, jak mě znají v Budějovicích, jak mě znají v Kamenném Újezdu? A kdo vlastně jsem? Jaktože se jako relativně stabilní člověk dokážu podvolovat prostředí, v němž zrovna žiju, natolik, že se jím nechám měnit?
Jsem člověk, který nemůže být bez lidí kolem něj. Bez přátel. (a jako že přítel a kamarád je rozdíl). V současné době jsem opět platonicky zamilovaná do vůně kávy a pozorování tenkého pramínku tmavé tekutiny stékajícího z pressovače po stěně horkýho hrnečku. Jsem ráda, že můžu konečně dělat věci pořádně.
Ale co dál?

V Brně žiju tady a teď, v přítomnosti okamžiku. Před barvami tohodle města se občas schovávám do ulity, do níž smí nahlédnout jen pár lidí. Na jihu Čech jsem oproti tomu úplně nahá, propadám snění o věcech, co byly, mohly být, jsou, budou nebo nebudou.
V RODNÉM doma mám čas přemýšlet, což občas vede ke zvláštním stavům mysli, které dokážu v Brně vyvolat jen několikadenní izolací v útrobách bytečku na Antonínské.
V Brně jsem totiž občas nucená uvažovat pragmaticky, ale stejně to nedělám, zatímco v rámci vesnické letargie mě nikdo k ničemu nenutí. Všechno je tam pomalejší a jediná starost/radost je dojet do města pro jídlo, nakrmit kočky, uvařit oběd a hlavně být s lidma, co jsou pro mě důležití a v Brně v rámci množiny přátel a mentální rodiny kolem mě chybí.

V současné době žiju ráda oba svoje životy. Až si budu muset vybrat, bude to bolet. Nakonec si stejně vezmu rentiéra, byt v Brně prodám, koupím si statek na venkově a umřu nudou.

Jdu si koupit nový boty a napsat formální analýzu díla. Nerada dělám věci, co mě nebaví. Dnešek asi nebude stát za moc. Cha.