Na Stanici

(Upozorňuju, že následující post obsahuje prvky vulgární slovenštiny, který jsme pochytili po cestě.)
Do Žiliny, kde jsem měla v pátek moderovat projekci industu, se mi původně vůbec nechtělo. Zakoupila jsem litr vína a se slovy, že střízlivý nás nedostanou, se vydala na nádraží. K množnýmu číslu - kdyby se mnou nejel Ivanuu, nejspíš bych měla snahu se z celý záležitosti vykroutit nějakou ubohou výmluvou. Cesta tam proběhla v duchu rozebírání česko-slovenskejch vztahů -ať už jsou jakýkoliv- a taky v duchu oblíbený hry "zapij kříž". Zhruba při padesátý větě obsahující slova "jebať" či "píča" nebo jejich odvozeniny nám skrze podrážděné pohledy nadávajícího spolusedícího I. došlo, že jsme zřejmě jediný Češi v autobuse. Prepáč, úško, prepáč.

V Žilině jsme se octli hladoví, disponující malým množstvím peněz a celkově zdrcení, ubozí a opuštění. Úsměv přinesl až neon "Černá Hora" zářící na zdi cíle naší cesty, jeden ze členů Stanice jménem Maťo, následné ubytování na kolejích a naznačení, že dnešní noc bude dlouhá.

Projekce byla odměněna shovívavým potleskem čtyř diváků a lichotkama připitýho obdivovatele mojí krajkový spodničky a zelenejch punčocháčů. (Ach, ta tvoja čeština je taká .. sexy!) Šplhání na vrchol alkoholního kopce se neslo v podobným duchu občas doplněným analýzama politickejch situací obou zemí a výkřikama typu: "Ty voe, ti musim něco říct! Bydlim v nádražce, vole!" "Čo ti jebe?"
Ach, jak blaze nám bylo ten večer s našimi východními sousedy! Och, jak bolestné bylo ráno a jak neposedný byl v noci klíč a zámek od pokoje! Achjaj.
V sobotu bylo nádherně a nás bolely hlavy. Došli jsme na Stanici, dali si kafe a tvářili se zoceleně. Za peníze z cestovnýho jsme se přejedli a zbytek dne strávili poflakovánim a scénickým čtením Madragory od Machiavelliho.
Amen. Jebem já ti tvojho Boha vyjebaného.