In Rainbows..

Málokdy dokážu celý den poslouchat jednu desku.
Síla In Rainbows od Radiohead se pohybuje na hranici únosnosti.
Je krásná. Je nebezpečná. Nebojí se zamilovat, i když dopředu ví, že to bude bolet.
Sedím přes dvanáct hodin na jednom místě, mám zavřené oči a přemýšlím, proč se mi tak často jako prototyp ideálního prostředí vytvoří v hlavě noční město. Asi proto, že když je tma, neschováváme se, ať to zní jakkoliv divně. Jsme noční zvířata, co jednají rychle, bez přetvářky a výsledky vidí až ráno očima cizích lidí.
Možná že tyhle noční světy ožívají na In Rainbows se vší krutostí ranního světla, které se vkrádá do zbytků lásky nesměle vykukujích z rozházeného oblečení. Tohle je ta hořkosladká esence života.
Poletuje kousek nad zemí, je lehounká a čistá. Stačí natáhnout ruku a změní se v závaží táhnoucí pod zem poslední zbytky naděje.

"Byl to jeden z těch dnů, kdy každou chvilku začne sněžit a vzduch je jak nabitej elektřinou, skoro ji slyšíš. Znáš to… A tenhle sáček tam přede mnou tancoval. Jako malý dítě, co si chce hrát. 15 minut. Ten den sem si uvědomil, že existuje skrytej svět. A v něm neuvěřitelně laskavá síla, která chce, abych pochopil, že není žádnej důvod se bát, nikdy.Vím, že z videa to necítíš, ale aspoň se to připomene. Musím si to pamatovat. Na světě je tak moc krásy, že cítím, že už to neunesu. A moje srdce prostě pukne…"

Tečou mi slzy. Konečně.