Shrnutí, spadnutí, sfouknutí, shlédnutí, vzlétnutí

Když se budu snažit napsat něco o minulém týdnu, ztratím se. Je toho tolik, že to tvoří obrovskou spirálu, která vtahuje můj mozek a mele ho jako v mlínku na maso. Jsem zmatená, roztěkaná, nejistá. Nebo spíš jistější, než bych chtěla?

Minulou sobotu jsem sbalila kufry a odjela do Ji.hlavy na festival dokumentárních filmů. Večer koncert The Mood a Please the Trees. V noci slovenští spolubydlící ukořistili víko od kanálu, což se samozřejmě muselo oslavit. Nic proti, ale to bongo mohli nechat ležet. Poprvé za svojí kolejní kariéru jsem spala s hlavou pod polštářem a dopoledne klimbala (!) na jednom z nejúžasnějších filmů, co jsem za poslední dobu viděla. Sao Paulo, Symfonie metropole (1929).

V neděli večer Listování v HaDivadle. Petra Dvořáková: Proměněné sny. Rozhovory s religionistickým nádechem. Nebo spíš teologickým? Co je objektivita? Je?
Nedají mi pokoj.

V pondělí jsme s Ž. byly v Domě designu na přehlídce filmů a prací Ateliéru grafického designu FaVU. Až budu velká, chci mít talent jako oni. Zatím se jenom koukám.

V úterý tradiční návštěva hospody vykoupená dvoudenním učebním plánem, který mi o den později vynesl 34 bodů ze sta - takže málo. Asi jsem se měla tu Bibli vážně naučit nazpaměť.

Ve středu MeziPatra. Konkrétně filmy ..A bude hůř (silná atmosféra, kterou jsem u postkomunstických filmů s antikomunistckou myšlenkou snad ještě nezažila) a blok Krátkých filmů pro melancholiky. Co se týká těchto sedmi filmů, asi jsem trochu přestřelila - za ukroucený krk stály tak dva - což jim, vzhledem k tomu, jak je homosexualita VÝHODNÝM a NOSNÝM tématem, moc nepřidává.

Ve čtvrtek jsem se vyspala do růžova a pak poprvé v životě ve větším měřítku překonala odpor a strach z druhé strany objektivu.

(photo by [Chiki]-dík)

Večer jsem šla na Flédu na Pohřební kapelu a Boban i Marko Markovič Orkestar. Tak trochu sama, nejsou peníze. Ale já tam chtěla. Byl to nádherný večer. Potkala jsem lidi s jisrkou v oku a úsměvem na rtech a i neplánovaná procházka přes polovinu nočního Brna byla korunovaná sympatickým rozhovorem.
Tož já valim, děcka.