Divná

Chvíli bez emocí, prázdná, koukající do prázdna. Tečou mi slzy. Je toho na mě zase nějak moc. Ale to se těžko vysvětluje a chápe ještě hůř.
Před nemocnicí jsem dočetla Jatka č. 5.
Podepírám si hlavu zlatými prsty.
V příští minutě poslouchám Bruna Ferrariho ("ty bys nechtěla mít dítě se psem?") a říkám si, že mi včera ten Budvar fakt chutnal.