Hú ha -to je mi hudba sfér

Aneb plenér v Bojkovicích mezi neznámejma lidma, ze kterejch jsem neměla strach.
Styčný body výtvarný tvorby:

Pátek:
-Osm hodin ve vlaku.
"Dáš si pivko? Máme naraženej sud a nestihnem to vypít."
- Bojkovice, nádražka Vagón s lidovejma cenama /Jedenáctka Janáček za 17, vývar za 12, brambory za 14 a barevný sodovky se syntetickou chutí raně postkomunistickýho dětství./
- Bojkovice, statek na kopci nebo také cíl cesty
Víno, skvělý lidi a vesnická euforie navozená jinde než ve zdech domácí nádražky v K.Ú..
Miluju tohle léto!
Oheň, kouř, komáři
Spánek na koberci v maštali a ranní vlaštovčí budíček

Sobota:
-Bojkovice, statek
Nejdřív jsem ztvárnila vizi růžovýho zajíce, co v poli zabíjí lidi.
Stigmata: spálenej půlměsíc
Opětovná návštěva Bojkovický nádražky
Skotský střiky
Koloušek na piedestalu, kterýho terorizuje Hamé medvěd - pravděpodobně začátek nějaký absurdní sérky - vrátim se k malbě
Pomalovaný těla
Víno
Spánek na správný straně baru

Neděle:
Polámání
Loupání akrylu z nohou
Rozškrábávání štípanců
Balení
Dopíjení zásob
Mávání a pak už v rychlym sledu dráždění volejbalistek bosou nohou, sýrovej mlsoun na brněnským hlaváku, Příběhy o kronopech a fámech a spánek

A tak velký DÍKY všem, co mě vytáhli na výlet přes celou republiku, i těm ostatním, co už nejsou tak úplně cizí.

(Jo a bacha, začínám mluvit spisovně! Aspoň myslim.)