Édith Piaf
Málokdy dokáže být životopisný film takhle silný. Starší pán se zvedá ze sedačky, sundavá brýle a otírá oko stejně jako ta blondýnka, co nemohla zastavit smích, když malá (slepá) Édith narazila do sloupu pouličního osvětlení. Jdeme noční ulicí, mlčíme.Síla La Môme nespočívá ve filmařském umění, ale v příběhu. V hořkém příběhu Édith Piaf.
Non, rien de rien. Ničeho nelituj.
posted by zu´s cells @ 13:35
8 Comments:
Rien de rien? Vraiment? Je ne regrette dèsmaintenant :P
tlw: merde. nerozumim ti ani slovo :-P
co to je to rien de rien podle tebe? ničeho nelituj to rozhodně není :)
Vypadá to zajímavě :)
jodie: draku nevim, co to znamena. ale je to ta psoledni pisnicka a sdeleni, ktery pro me bylo z celyho filmu nejzasadnejsi..
Ano, souhlasím naprosto. Já, kterej v kině bývám za chladnokrevného cynika (pokud zrovna neumírá král-žabák) jsem po tomhle filmu byl maximálně naměkko.
Je to sice zpracováno velmi volně, její život byl v některých momentech mírně jiný, ale neřeším to. Ten film není tak docela o paní Edith. On je OSLAVOU paní Edith.
Byl jsem se letos podívat na její hrob v Paříži a říkal jsem si, že osobnost jejího formátu potřebujeme
otazka je, co by nam osobnost jejiho formatu tady v ceskem prostredi prinesla...?
proc ne:)
Okomentovat
<< Home