?

Potkávám zase nový lidi a mám pocit, že to všechno dává smysl.
Třeba včera. Šla jsem nakoupit kafe a barvy, ve výtvarnějch potřebách to vonělo terpentinem a U Michala ovocnejma čajema a brazilskou kávou. Usmívala jsem se.
Večer jsme kouřili melounovej tabák, pili jasmínovej čaj a koukali na Once. Když jsem začínala bejt nostalgická a sebelítostivá, dozvěděla jsem se něco, co mě vrátilo zpátky na zem, nafackovalo mi a poslalo do hajzlu, protože moje problémy jsou jenom představy, který si vytvářim. Naděje, obavy, zmatky, city, opožděný radosti.

Nebo dneska. Fakt krásnej den. Nebe je modrý a já cítim v žilách jarní eUFOrii.

Nebo ve středu. Asi nedopadnu dobře, i když co je vlastně "dobře"? Budu mít čas na věci, na kterejch mi záleží. V učení nevidím smysl od doby, co mě podruhý vyhodili od zkoušky jenom proto, že tu otázku mysleli jinak. Asi fakt vydržim málo. Ztrácim motivaci někomu dokazovat, že (hravě) prolezu do dalšího semestru, protože mě tahle tvář religionistiky dávno přestala zajímat. S vědomím, že se na to za týden tak jako tak vykašlu a pojedu DOMU, se mi najednou žije fakt lehce. Ne že by se mi tu nelíbilo, ale měsíc je dost. Mám málo spodního prádla a netěšim se jen na pračku.
Chci se rozběhnout po zahradě v tý starý květovaný sukni, pohladit kočku, zajít do pivovaru na ležáka, přestěhovat si zvětšovák a celej den strávit se smradem vývojky Foma.